Na politiku u nás nadáváme

Kdybychom si porovnali počet našinců, kteří si politickou situaci a politiky pochvalují, s počtem těch, kteří na totéž nadávají, je prakticky jisté, co by převážilo. Určitě by byli ve většině, a to jednoznačné, ti, kdo na politicích nenechají třeba ani jedinou nit suchou. Tedy ti, kdo pranýřují klidně i jakékoliv rozhodnutí, které ti tam nahoře učiní. A je často docela jedno, míníme-li těmi nahoře politiky vládní nebo jenom obecní, máme-li na mysli prezidenta, premiéra, ministry nebo třeba i toho posledního ze zastupitelů v nějaké zastrčené malé obci.

americká politika

S politikou u nás prostě tradičně vyjadřujeme nespokojenost. Možná takovou, že by se nejenom Severokorejcům a jiným obyvatelům zemí s diktátorskými režimy protočily panenky, kdyby to viděli a slyšeli. A co myslíte, je tato kritika oprávněná nebo spíše nikoliv?

Ať odpovíte jakkoliv, budete mít vždy kousek pravdy a zároveň se budete i poněkud mýlit. Protože politika stejně jako něco jiného není dokonalá, ale zase na druhou stranu nemusí jít jenom o zavrženíhodnou činnost. Všude je chleba o dvou kůrkách.

A tak někdy kritizujeme plným právem. Třeba když se provalí, jak si někdo z politiků nebo celá partaj přihráli nějakou klidně i značně velkou malou domů, když se dozvíme, jak někteří mocní o svých poddaných ve skutečnosti smýšlejí, když se uzavírají komploty, které nám dělají ostudu nebo způsobují ještě něco horšího.

Bílý dům

Ovšem někdy také nemusí být kritika ani trochu na místě. Protože politici vládnou všem, kteří jsou jim podřízeni, musí jednat (v ideálním případě) v zájmu všech, a jak známo, všem se zavděčit nedá. My lidé jsme různí, a to, co se jednomu z nás na rozhodnutích politiků líbí, je pro druhého neakceptovatelné.

A tak jsou politici, dobří stejně jako špatní, vždy v palbě kritiky, pomluv a dalších nelichotivých hodnocení. Což je důvod, proč se třeba já nikdy politikem nestanu, i když by se mi určitě ministerská výplata líbila.